Tereza Chmelařová

Středočeský kraj

   Jsem Tereza, kněžka Bohyně, kněžka Živlů, Midwife of the Veils, pracuji s Reiki a dalšími systémy. Věnuji se seniorům v komunitním centru a dětem v lesní školce. Ráda tyto skupiny propojuji, nejčastěji prostřednictvím jazyka tvoření, umění a ideálně venku v lese v rytmu kola roku.

O mně

kněžka, ceremonialistka, malířka, lektroka výtvarných kurzů, průvodkyně v dětském lesním klubu

Jsem malířka

Jsem členkou malého nezávislého výtvarného ateliéru Art-In, v jehož rámci jsem nyní v základním certifikovaném sebezkušenostním výcviku body-arteterapie. Malování obrazu je pro mě nejpřirozenější komunikační prostředek, je to nástroj, který mi dává svobodu a možnost poznat skryté. Věnuji se také automatické kresbě a automatickému psaní.

Jsem ceremonialistka

Prošla jsem dvouletou školou Kněžky Staré Evropy, Kněžky živlů pod vedením Lili, Katky, Petry. Mou velkou učitelkou je americká kněžka a šamanka Graell Corsini, u níž jsem v Guatemale absolvovala výcvik Primal Priesstesing, Midwifing the Veils, který pracuje s devíti prahy na cestě ženské zkušenosti (birth, blood, union, marriage, parenting, divorce, sovereignty, death, rebirth), s jejich poznáním a uctěním formou ceremonie.

Tvořím a vedu přechodové rituály na cestě životem "od kolíbky do rakve". Hluboce mě zajímá tématika smrti, přírodního pohřebnictví, rituálů posledního rozloučení. Také smrti symbolické, šamanské a rituály znovuzrození, jakožto cesty tranformace.

 

Vzdělání mám v oboru humanitních studií a sociální práce. Právě při studiu kulturní antropologie jsem se blíže setkala s tématem přechodových rituálů. Ve znovunalézání a vytváření prostoru k zastavení se a uctění důležitého milníku v životě jedince, vidím nesmírnou důležitost pro zdravý osobní i duchovní růst. I proto jsem se vydala na cestu kněžky, abych toto polozapomenuté umění přinesla zpět do své komunity. A nyní jej ve škole kněžek sdílím a rozvíjím s dalšími ženami, které tato cesta volá.

Prošla jsem dobrovolnickým kurzem Péče o seniory, kurzem Doprovázení pozůstalých a organizace posledních rozloučení, psychosociálním výcvikem, kurzem TRE (Tenzi, stres a trauma uvolňující cvičení), třemi stupni Reiki a dalšími, mými velkými učiteli jsou krom živých i mrtvých lidských učenců Matka příroda, Otec nebesa, Babička Luna a Dědeček Slunce.

Proč jsem kněžka

Být kněžkou pro mě znamená být součástí kouzelné komunity sebe-si-vědomých žen. Být kněžkou je pro mě závazek vůči sobě samé, příslib života žitého v co nejhlubším a nejpravdivějším souladu s Bytím. Je to tanec v rytmu vesmírných melodií hraných pozemským orchestrem. Být kněžkou je pro mě přijetí určité role ve společnosti, je to povolání, poslání. Neustálé zdokonalování se v dovednosti "empty yourself and let Her (Goddess) speak" za účelem vytvoření a držení posvátného rituálního prostoru k uctění Života a všeho, co člověku v jeho lidské zkušenosti přináší. Být kněžkou je pro mě nekončící pouť za dobro-družstvím, za poznáním, je to výprava do temných lesů, hlubokých průzračných řek, do světů za závojem, konfrontace a komunikace s tím, s čím se vzájemně potkáváme - ve smyslu vnějších i vnitřních jevů. Je to cesta iniciačního šílenství, žití hesla "root deep, fly high". Být kněžkou je pro mě jako malování obrazu, bytí v přítomnosti, v upřímnosti k sobě i k okolí v tom, co je teď, co si teď volím projevit, co si teď volí být projeveno. Okamžik, kdy jsem plátnem, štětcem, barvami i malířem zároveň, jednota pozorovatele s pozorovaným. Údiv, úcta, pokora, vděčnost, radost!

 

O mně:

Zrozena ze Světla, do doby Temna.

Prý příliš drobounká, prý až moc jemná.

 

Tulákem po hvězdách, chtěla se stát,

Poslaná na Zemi, by mohla zrát.

 

Tak cestou člověka jdu rok za rokem,

Z kolíbky do rakve, vědomým krokem.

 

Šípy své posvátné, vzpomínky snové,

Nesu si s hrdostí do doby nové.

 

Dolu i nahoru rozpínám Bytí,

Se stíny tančit a za září jíti.

 

Kdo chce se dotknouti nebeské výše,

Vyzván je k návštěvě podzemní chýše.

 

Dítětem nejsem již, v červeném plášti,

Na slzách plují pryč zbytky mé zášti.

 

Z hlubin svých kořenů volám tě, Luno,

Prastará, požehnej mé ženské lůno.

 

Kéž moudrá učení plynou k mým uším,

Kéž srdcem naslouchám ostatním duším.

 

Zrakem, jenž zří více, než oči těla,

Skutečnost poznávat vždycky jsem chtěla.

 

Jazykem Stvoření hovořit směle,

Dar mluvy užívat zřídka a bděle.

 

A to, co intelekt není s to znát,

Přeji si do světa vymalovat! .)

 

Kontakt

ter.chmel@gmail.com