KDO JSME?

Novodobé kněžky staré Evropy

Nalézáme prastaré kořeny české a slovenské ženské spirituality, vzpomínáme na slovanské bohyně a oživujeme pradávné zvyky kolem oslav měnících se ročních období, nejstaršího způsobu měření času a uctívání cyklu přírody.

V roce 2013 se Katinka Soetens a Lilia Khousnoutdinova rozhodly otevřít první výcvik pro kněžky a ceremonialistky za pomoci Kateřiny Kramolišové a Andrey Sobotové.

První ročník byl neuvěřitelnou syntézou kněžkovských dovedností a zkušeností dovezených Katinkou a Liliou z Avalonu, českých a slovenských kořenů a moudrosti, které do výcviku přinesly Kateřina a Andrea.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Potřeba kněžkovských dovedností

Potřeba kněžkovských dovedností a služeb ceremonialistek v dnešní společnosti je značná, jelikož po 9letech každoročních výcviků a rozšíření lektorských týmů o znalosti a zkušenosti Petry Cihlářové nebo Kristiny Dubajové ze Slovenska, máme v Česku a na Slovensku několik set zasvěcených kněžek, většina z nichž aktivně poskytuje služby ceremonialistek ve svých komunitách.

Výcvik kněžek staré Evropy

Výcvik kněžek staré Evropy je založen na systému, který vznikl pod vedením Kathy Jones v chrámu bohyně v Avalonu. Od počátku bylo jeho hlavním cílem nalézt prastaré kořeny české a slovenské ženské spirituality, vzpomenout si na slovanské bohyně a oživit pradávné zvyky kolem oslav měnících se ročních období, nejstaršího způsobu měření času a uctívání cyklu přírody.

KDO JE KNĚŽKA?

Proč ji dnes potřebujeme?

Zdá se, že slovo kněžka je v našich končinách těžký kalibr a vzbuzuje nepřeberné množství naprosto protichůdných asociací. Kněžka není ani řádová sestra ani prostitutka 🙂

V naší zemi, kde jedinou dlouhodobou duchovní tradicí je křesťanství a většina lidí není zvyklá přemýšlet, natož mluvit o nějakém svém duchovním směřování, kde slovo duchovní je obklopeno velkou nedůvěrou a dokonce strachem, působí slovo kněžka opravdu bombasticky.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Kněžka je spojená s tradicí Bohyně

Kdo je tedy Bohyně?

Bohyně představuje ženský božský princip, který je jednak protipólem mužského božského principu, jednak je tím základním prvotním principem, který vše tvoří a ze kterého se vše rodí. Paradigma Bohyně v lidské historii převládalo, pokud víme, nějakých minimálně 30 000 let ( sošky tzv. Venuší, např. naší Věstonické, opravdu nejsou pravěkou pornografií, jsou symbolickým ztvárněním Velké Matky, ze které pochází všechen život, který ona nadále vyživuje a po smrti do sebe opět přijme, proto široké boky, velká prsa a zdůrazněná vulva).

Tento pohled na svět předpokládá, že všechno stvoření pochází z božské matky, jejímiž jsme všichni dětmi: lidé, zvířata, rostliny, nerosty,... Tento způsob vnímání nás všechny propojuje poutem příbuzenství a proto vede k pocitu zodpovědnosti za přírodu a vše živé i neživé, co je součástí přírody. Tradice Bohyně je v úzkém propojení s přírodou a přirozeností, protože příroda je přímým projevením Bohyně.

V této tradici žena je ztělesněním bohyně, principu tvořícího, dávajícího a udržujícího život. A proto je ona i její tělo posvátná, stejně jako veškerý život. Muž je ztělesněním boha, mužského božského principu, který je ovšem velmi odlišný od křesťanského asexuálního a netělesného boha. Mužský božský princip je partnerem bohyně a současně jejím synem v jejím aspektu Velké Matky. Bůh v této tradici představuje ztělesnění životní síly, divokosti a cyklů života a smrti. Kněžka žije v souladu s hodnotami Bohyně.

Je to žena probuzená do své ženskosti

a do síly Bohyně ve svém těle

Je to hledačka, mystička, básnířka, tanečnice, milenka, bojovnice, matka, čarodějka, stařena: Nechává v sobě projevovat všechny podoby Bohyně. Je revoluční silou soucitu, lásky, vytrvalosti. Tančí se živly a její duchovní praxí a službou Bohyni je láska k sobě."

Po této definici je pochopitelné proč slovo kněžka může vzbuzovat strach: je to strach přijmout svoji krásu a sílu, je to strach přijmout svoji moc a zodpovědnost, pramenící z poznání, že skrze mě se projevuje Bohyně. Slovo moc nám také nahání strach, obzvláště spojení mocná žena. Jsme totiž zvyklí na patriarchální podobu moci, což je vždy moc nad někým. Moc kněžky vychází zevnitř, z pocitu vlastní důstojnosti a vede k tomu, probouzet tento pocit i v ostatních.

Co pro mne znamená být kněžkou?

Být kněžkou pro mne znamená naslouchat svému srdci a jít za volám své duše. Poslouchat svou intuici a důvěřovat sama sobě a sama v sebe. Být propojená s přírodou a jejími živly, ale i s lunou a sluncem, uctívat jejich dary a vnímat jejich každodenní podporu ve svém životě. Vnímat matku zemi a Bohyni a mluvit s nimi, uctívat je a děkovat za jejich dary. Být kněžkou pro mne znamená být ženou v plné své síle, přijímat své dary a dávat je světu. Nebát se vykročit na cestu do neznáma. Uctívat svou rodovou linii a léčit její zranění, nepředávat toto dál a nechat jít svou dceru životem bez těchto zátěží, s vědomím, že být ženou je nádherný dar. A k tomu všemu patří i sesterství, sdílení zkušeností, podpora, láska a obejmutí v tu pravou chvíli. Tvořit láskyplné vztahy v přátelství i partnerství a cítit i dávat bezpodmínečnou lásku. Být kněžkou pro mne znamená pomáhat a podporovat zvířata a přírodu jako takovou. Podporovat lidi na jejich životní cestě, ve chvílích temnoty jim posvítit a podpořit je, aby mohli jít dál. Pomáhat jim nacházet nové cíle, vlastní vize a odhazovat vzorce, které je tíží. Být jejich oporou v náročných a těžkých chvílích. Motivovat je vlastním příběhem a předávat jim vlastní zkušenosti.
Mirka Agara Vokounová Krepčíková
Být kněžkou pro mne znamená být ve své síle. Užívat si toho, že jsem žena; že mám toto tělo a vážit si toho, vnímat krásu svého těla, i když není dokonalé. Být upřímná sama k sobě, vidět své silné stránky a pracovat s nimi. Být ve spojení se svojí podstatou. Nikdy nebýt sama, ale vždy cítit podporu sester a Bohyně, Vesmíru jako vědomé kosmické síly, která je pramenem čisté a bezpodmínečné lásky. Vědět, kdo doopravdy jsem. Vzkvétat, rozvíjet se, vědomě pracovat se svými emocemi, umět pěstovat hluboké a hodnotné vztahy, které naplňují obě strany. Pochopit, proč dlouhé šaty jsou prostě super sexy ;-). Osvobodit svého ducha.Napojit se na rytmy Země, města a místa, kde žiji a těla, ve kterém žiji. Dovolit, aby se zázraky děly v mém životě. Být ve spojení se silou svého rodu. Upřímně milovat sama sebe. Žít naplňující život naplno.
Tamara Sofia Shmidt
Být kněžkou pro mě znamená, být uvědomělou ženou. Vědomou ženou, která se cítí skvěle ve své ženskosti. Ženské síle, ženské jemnosti, v ženském těle se svými ženskými schopnostmi. Vím, že není nutné stát se kněžkou, abych toto cítila. Ale to kněžkovství mi tento pocit velmi umocňuje, posiluje a jakoby zposvátňuje. Líbí se mi šířit svou ženskost - esenci ženství do světa. 😉
Michaela Vlastníková
Být kněžkou pro mě znamená být vědomou ženou, která si hrdě kráčí po své vlastní autentické cestě beze strachu z odsouzení a nepochopení. Je to žena, která naprosto přijmula sama sebe a je si vědoma své síly a divokosti. Kněžka dokáže vzít život do svých rukou. Léčí sebe a svoji rodovou linii, aby bolesti a traumata nepředávala dál a pomohla vyléčit celou planetu. Vytváří láskyplné vztahy založené na respektu, důvěře a svobodě. Za nic na světě se nevzdá svobody své duše. Je to opravdová žena, která ví co chce a svůj život si vědomě vytváří. Žena, která se miluje a umí lásku přijímat i rozdávat. Žena, která si sama sebe váží a zná své hranice. Žena, která si rozumí a umí pracovat se svými emocemi. Žena, která si je vědoma své krásy a sexuality. Žena, která inspiruje svým životním příběhem. Žena, která je napojená na přírodu a její cyklu. Žena, která dokáže vědomě prožívat všechny aspekty ženství - může být dívkou i stařenou, matkou i milenkou, královnou i divoškou, čarodějnicí i děvkou. Bez vášně a extáze nemůže žít. Kněžka je pozemský obraz bohyně.
Adéla Pardubská
Být kněžkou pro mě znamená žít v pravdivosti, být sama sebou za každou cenu, být si vědoma své hodnoty. Hledat a překonávat hranice lidské existence a přinášet to “magično” do běžných životů. Hledat vždy cestu svého srdce. Milovat své tělo, pečovat o něj a uctívat je. Přijímat všechny své aspekty a žít v pokoře a v souladu s Matkou Zemí.
Zuzana Křížová
Byt kněžkou pro me znamena vratit se zpatky k sobe, byt vzdy a vsude plne autenticka, opravdova a v souladu, ukotvena ve svem srdci a ve svem tele, propojena v kruhu sester, v jednote a presto jedinecna, pritomna tady a ted, vdecna za vsechny dary kterych se mi kazdy den dostava, vedoma si sve sily, s pokorou a vdecnosti prijimajici, naslouchajici, davajici, souznici.. propojena s kruhem roku, cyklicka, neustale se vyvyjejici a menici a presto stala..❤
Veronika Feria Kostková
Přijmout zasvěcení do kněžkovského stavu pro mně znamenalo uzavřít jednu velmi dlouhou etapu svého vývoje. Vyrůst, narovnat se, znovu přehlédnout cestu, kterou jsem už ušla. Vykročit vpřed tou nejsprávnější nohou. Znamenalo to přestat se schovávat před životem. Protože Bohyně vložila své ruce na mou hlavu a přijala mně do své náruče. Poprvé v životě cítím, že někam chci patřit a patřím. Cítím se přijatá se vším, co ve mně je a zároveň se probudila má schopnost přijímat. Přijímat ženy jako své sestry. Naplno mezi spolukěžkami. Ale i v práci už své kolegyně vnímám jako sestry a podporuje je, aby mohly zářit. Bohyně se na mně dívá ze zrcadla mýma vlastníma očima. Přijímám zodpovědnost za svou obrovskou vnitřní citlivost, které jsem se vždycky bála. Už tuším, že je možné i takto fungovat mezi méně senzitivní většinou populace. Legitimizuji nejrůznější své potřeby, které dříve vypadaly jako úchylky nebo sobectví. Třeba potřebu samoty. Všech se ujímám a zajímám se o ně. Být kněžkou znamená způsob, jakým chci zestárnout beze strachu. Každý další šedý vlas je polibkem Morany, aspektu Bohyně vlastně nejzajímavějšího. Možná být kněžkou znamená i pro mně vést rituály pro ostatní, to až bude chtít všechna ta plnost přetéct ven. Kněžka si nezaslouží nic menšího, než život v hojnosti. Stát se kněžkou znamená zamilovat se sama do sebe. Kněžce nebude nikdo srát na hlavu.
Jaroslava Malinová
Nepřestanu být vděčná za to, že jsem v rámci výcviku "dosedla", doslova a do písmene jsem se uzemnila a zapustila silné kořeny. Propojila jsem se se zemí, poznala, co to je být silná a pevná a zároveň si dovolit být jemná a ženská. A vědět, že je to tak v pořádku. Kolo roku a bohyně mi pomohly mnohé pochopit a přijmout, a ukotvit to v sobě. Bylo to období studia ženské cesty, objevování a hluboké a zásadní transformace. Tenkrát jsem to ještě neviděla, ale dnes vím, jak potřebné to pro mě v tu dobu bylo a jak důležitou roli v mém osobním vývoji absolvování výcviku mělo. Diky za to! A mohla bych pokračovat vděčností za poznání pravého a čistého sesterství, vzájemné podpory a inspirace, které daleko přesahují časový rámec výcviku a trvají dodnes.
Pavlína Janáková
Vďaka výcviku som našla tú časť samej seba, ktorú som pod tlakom očakávania spoločnosti veľmi dávno pochovala. Vrátila som sa späť ku svojim koreňom, znovu objavila svoju vnútornú silu a nehu k sebe samej. Uvedomila som si, že v ženách, sestrách, dcérach aj matkách je obrovská sila a spája nás vzájomné puto tvorivej energie.
Veronika Mikušová
Výcvik kněžek pro mě znamenal něco jako jako “návrat domů”. Bylo nádherné zažívat sílu ženství jako podporující, pečující a chápavou, neboť do té doby jsem ji zažívala spíše jako soutezivost, neprejicnost, srovnávání se a hraní si na něco. Dnes už vím, že mohu mít “svoji víru”, “svoji cestu ženské spirituality”, která ale výcvikem nekončí naopak se muže dal a dal prohlubovat a vyvíjet, jsem velmi vděčná a doporučuji každé ženě, kterou to láká....stojí to za to....
Martina Kovalčíková
Mě dál výcvik neskutečně mnoho. V prvním ročníku jsem procházela neskutečně těžkým životním období a na všech víkendech jsem si vše mohla postupně zpracovávat a díky tomu jsem to všechno zvládla ustát. Naučila jsem se spoustu nových technik, poznala mnoho sester a spřízněných duši. Nepřestanu být vděčná za ty dary ♥️
Zuzka Žatečková
Být kněžkou pro mě znamená být součástí kouzelné komunity sebe-si-vědomých žen. Být kněžkou je pro mě závazek vůči sobě samé, příslib života žitého v co nejhlubším a nejpravdivějším souladu s Bytím. Je to tanec v rytmu vesmírných melodií hraných pozemským orchestrem. Být kněžkou je pro mě přijetí určité role ve společnosti, je to povolání, poslání. Neustálé zdokonalování se v dovednosti "empty yourself and let Her (Goddess) speak" za účelem vytvoření a držení posvátného rituálního prostoru k uctění Života a všeho, co člověku v jeho lidské zkušenosti přináší. Být kněžkou je pro mě nekončící pouť za dobro-družstvím, za poznáním, je to výprava do temných lesů, hlubokých průzračných řek, do světů za závojem, konfrontace a komunikace s tím, s čím se vzájemně potkáváme - ve smyslu vnějších i vnitřních jevů. Je to cesta iniciačního šílenství, žití hesla "root deep, fly high". Být kněžkou je pro mě jako malování obrazu, bytí v přítomnosti, v upřímnosti k sobě i k okolí v tom, co je teď, co si teď volím projevit, co si teď volí být projeveno. Okamžik, kdy jsem plátnem, štětcem, barvami i malířem zároveň, jednota pozorovatele s pozorovaným. Údiv, úcta, pokora, vděčnost, radost!
Tereza Chmelařová
Cesta kněžky je pro mě velmi osobní a niterní záležitost a je zároveň cestou do hlubin mé duše a podvědomí. Je to něco, jako návrat domů po mnoha letech tzv. „dospělého života“. Už jako malá holčička jsem byla velmi spojená s přírodou. Vyrůstala jsem v malém domku na samotě obklopeném poli, loukami plných květin a lesů. Každý den jsem se bezstarostně toulala po lukách, polích a vřesovištích a byla jsem okouzlena krásou přírody. Často jsem si kousky přírody v podobě květin, mechu a bylin přinášela i domů a vytvářela si z nich „koutky přírody“, které z dnešního pohledu byly připodobněním mého současného kněžského oltáře. Tenkrát jsem se cítila silně spjatá s Matkou Zemí a přítomnost přírody mi přinášela čirou radost. V polském jazyce je navíc každé roční období ženského rodu a již jako malá jsem si vždy spojovala např. první sníh s příchodem paní Zimy. V dospělosti moje spojení s přírodou zesláblo a já neznala pravou příčinu. Dnes pociťuji, že můj kontakt s Matkou Zemí se opět obnovil a já jsem znovu našla svoje pravé já. Vím, že být kněžkou znamená návrat do lůna přírody i k sobě samé. Díky našim setkáním jsem objevila nový a fantastický svět žen spojený s dosud pro mě neznámým způsobem duchovního vyjádření. Byla jsem vychována jako pravá katolička, v dospělosti jsem si však uvědomila, že tato cesta plná omezení, zákazů a hříchu není to, s čím bych se vnitřně ztotožnila. Po několika letech pobytu v Čechách jsem se odklonila od církve. Proto jsem začala hledat i jiné duchovní cesty ke svému vnitřnímu naplnění a jsem velmi vděčná, že jsem měla to štěstí poznat skutečnou ženskou spiritualitu. A tak se to stalo: po krátkém váhání jsem se rozhodla zapsat na seminář pro kněžky. Ten impuls přišel při mé návštěvě Krakova, kdy jsem spala u své kamarádky a ráno se probudila a pohlédla z okna: přímo naproti viselo na zdi dřevěné kolo, symbolizující kolo roku. Řekla jsem si: „to je ono, to je znamení“! A tak se také stalo. Tímto krokem jsem vstoupila na dlouhou cestu ke svému pravému já. Netvrdím, že jsem neměla obavy, bála jsem se hlavně neporozumění a temných stínů minulosti. Za poslední 2 roky jsem ušla velký kus cesty, uvnitř mě samé se odehrálo mnoho vnitřních změn a zápasů. Dokázala jsem se však otevřít a přijala jsem za své všechny ženské archetypy, dokonce i ten, kterého jsem se obávala nejvíc: archetyp Matky. Vědoma jsem pustila do svého života i zapovězená témata, o kterých se dřív zdráhala mluvit. Dávno jsem pochopila, co Lili myslela tím, když řekla, že na cestě kněžky všechno bylo/bude stejně úplně jinak. Dnes jsem otevřená na všechno co přijde. Mé drahé lektorky a kněžky: z celého srdce Vám za všechno děkuji, velice si Vás vážím a jsem vděčná, že mohu být součástí mezinárodního kruhu žen. Děkuji za moudrost, zážitky z rituálů. Věřte, že každé slovo zůstává na dlouho se mnou.
Maruška