Tereza Chmelařová

Středočeský kraj

ter.chmel@gmail.com

Být kněžkou pro mě znamená být součástí kouzelné komunity sebe-si-vědomých žen. Být kněžkou je pro mě závazek vůči sobě samé, příslib života žitého v co nejhlubším a nejpravdivějším souladu s Bytím. Je to tanec v rytmu vesmírných melodií hraných pozemským orchestrem.

Být kněžkou je pro mě přijetí určité role ve společnosti, je to povolání, poslání. Neustálé zdokonalování se v dovednosti "empty yourself and let Her (Goddess) speak" za účelem vytvoření a držení posvátného rituálního prostoru k uctění Života a všeho, co člověku v jeho lidské zkušenosti přináší.

Být kněžkou je pro mě nekončící pouť za dobro-družstvím, za poznáním, je to výprava do temných lesů, hlubokých průzračných řek, do světů za závojem, konfrontace a komunikace s tím, s čím se vzájemně potkáváme - ve smyslu vnějších i vnitřních jevů. Je to cesta iniciačního šílenství, žití hesla "root deep, fly high".

Být kněžkou je pro mě jako malování obrazu, bytí v přítomnosti, v upřímnosti k sobě i k okolí v tom, co je teď, co si teď volím projevit, co si teď volí být projeveno. Okamžik, kdy jsem plátnem, štětcem, barvami i malířem zároveň, jednota pozorovatele s pozorovaným. Údiv, úcta, pokora, vděčnost, radost!

Co pro mě znamená být kněžkou?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Zrozena ze Světla, do doby Temna.
Prý příliš drobounká, prý až moc jemná.

Tulákem po hvězdách, chtěla se stát,
Poslaná na Zemi, by mohla zrát.

Tak cestou člověka jdu rok za rokem,
Z kolíbky do rakve, vědomým krokem.

Šípy své posvátné, vzpomínky snové,
Nesu si s hrdostí do doby nové.

Dolu i nahoru rozpínám Bytí,
Se stíny tančit a za září jíti.

Kdo chce se dotknouti nebeské výše,
Vyzván je k návštěvě podzemní chýše.

Dítětem nejsem již, v červeném plášti,
Na slzách plují pryč zbytky mé zášti.

Z hlubin svých kořenů volám tě, Luno,
Prastará, požehnej mé ženské lůno.

Kéž moudrá učení plynou k mým uším,
Kéž srdcem naslouchám ostatním duším.

Zrakem, jenž zří více, než oči těla,
Skutečnost poznávat vždycky jsem chtěla.

Jazykem Stvoření hovořit směle,
Dar mluvy užívat zřídka a bděle.

A to, co intelekt není s to znát,
Přeji si do světa vymalovat! .)