Zuzana Trnková : 4 živly a překonávání vlastních omezení

V roce 2019 jsem se vydala na Cestu kněžky živlů s Liliou Khousnoutdinovou a Katkou Kramolišovou. Jestli nevíte co to je, nic si z toho nedělejte. Já to taky nevěděla. Ale táhlo mne to. A tak jsem sebrala odvahu, trochu couvla a pak ji zase našla.. a šla do toho, s celou rodinou. Ano, doslova. Na první víkend se mnou jel muž s mladší dcerou a postupně, na 4 víkendech během roku se vystřídali všichni členové mé domácnosti, podle toho, co pro nás bylo v tu chvíli nejlepší.

Lákalo mne překonávání vlastních omezení, protože to, co si dovedu vytvořit v hlavě.. to si nepřejte vědět 😀 Součástí víkendů byl i přechod žhavého uhlí (oheň), chůze po střepech (voda), ohýbání kovových tyčí krkem (země) a lámání šípů krkem (vzduch). A byla to jízda.
Navíc jsem poznala léčivé účinky ženského sdílení v kruhu a spoustu nádherných žen.

Ohňová tanečnice a polodrahokam „sluníčko“

Oheň a odvaha. Zapálení – pro co hoříme, co nám za to stojí? A také spálení toho nepotřebného..
Přechodu pře žhavé uhlí jsem se strašně bála, až tak, že jsem na výcvik málem nejela. A tahat tam muže i děti.. Ale Mirka (asistentka výcviku) mne krásně podpořila.. sebrala jsem všechny malé kousky odvahy a šla do toho. A stejně tak i u přechodu.. Počkala jsem, netlačila na sebe a přijala i možnost, že nepůjdu.. ale pak, v jednu chvíli jsem prostě musela ( rozuměj tak moc chtěla) jít … a bylo to nádherné. a ta eforie po tom? Nepopsatelná… ten pocit Napojení na Vesmír, vděčnost, nekonečné možnosti.. protože když jde tohle tak co všechno ještě může jít? Ale nebylo to jen růžové, nepopálila jsem si nohy, ale shořelo něco uvnitř (obrazně) něco starého odešlo.. a bolelo to, nebo spíš jsem byla zmatená, vnitřně rozsekaná.. a pomalu jsem se dávala dohromady novým způsobem.

Voda a modrý achát

Voda a plynutí, emoce a přechod přes střepy. Vody jsem se nebála, se svými emocemi pracuji dlouhodobě.. spíš jsem se těšila a taky už jsem trochu věděla do čeho jdu. Těšila jsem se na sdílení, kruh žen, vzájemnou péči. A jela jsem tentokrát s mužem, tchýní a oběma dětmi, aby to nebylo tak moc jednoduché.
Mnohem víc, než samotný přechod pro mne byla příprava- rozbíjení lahví. Rozbíjeli jsme lahev, která nás v něčem držela (každá si našla to své téma) a vypouštěli jsme ven to, co se tam schovávalo – naši svobodu, volnost, tvořivost… to byl opravdu silný okamžik. A přechod .. prožívala jsem to se všemi ženami, které přecházeli i s mými dětmi, které to s námi chtěly také sdílet. Já jsem jít nepotřebovala. Jak říká Lilia, někdy je těžší neudělat to, co dělají ostatní, ale udělat to podle sebe.

přechod přes střepy, foto Zuzka Žatečková
přechod přes střepy, pomalování je pro nás součást přípravy na rituál. A mně to moc baví 🙂
Země a Cleoniceras (rozříznutá zkamenělá lastura z období Křídy)

Země, ohýbání reality a vtělení Bohyně
Stabilita, hmota, život, tvořivost, zázemí, mateřství…
Zemitý víkend byl krásný.. Tentokrát se mnou jely obě dcery, muž a nevlastní dcera. Přijala jsem v sobě mnoho změn a potřebovala je usadit do hmoty. Na tento víkend jsem vezla první šaty z mé první autorské látky.. to byl pocit.. budou se líbit? Není to vše zbytečné? .. a co myslíte?
Nebylo 🙂 Byla jsem přijata, oceněna a podpořena… a spatřila jsem Vizi. Jak propojit umění, módu, ozdravit textilní průmysl a taky naše pole.. a taky tenhle obraz. Vážím si všech darů, které nám Země poskytuje a chci ji opečovávat.. 🙂
Rituál ohýbání kovových tyčí byl tradičně silný, dvě ženy proti sobě a mezi nimi kovová tyč, ukotvená pod krkem jako realita, která nás drží… a my ji můžeme ohnout, jako tu tyč.

ohýbání reality 🙂

Klid. Má první autorská látka a šaty z ní i s původním obrazem.
Večerní vtělení Bohyně .. kdy jsme se staly prázdnou schránkou, přes kterou mluví Bohyně .. mysteriozní zážitek.
Vzduch, měsíční kámen, křišťál a olivín

Vzduch a rituál lámání šípů
Vyjadřování, směrování, vykuřování, vize..
Tento víkend byl opět jiný. Jednak jsem měla obraz už rozmalovaný, protože Cestu kněžky živlů jsem začínala Vzduchem online kurzem a nyní jsem ho měla „jen domalovat.“ To občas není jednoduchá práce.
Tentokrát jsem jela sama. Cítila jsem, že je čas, že to beze mne zvládnou a že nutně potřebuji prostor sama na sebe. Nebylo to úplně jednoduché. Dostaly mne mé city, bolela mne plná prsa (ještě kojím mladší dceru) ale bylo to ozdravné.. Něco skončilo a nové obzory se otevřely..
Spojila jsem se se svým duchovním jménem, Uzberkiah, které na mne už dlouho volalo. Sdílela jsem svou vizi Propojení (ženy, muži a děti ve své Síle, tvoří to, co je jejich vášní a navzájem se propojují a sdílejí, pomáhají si navzájem) a dostala obrovskou podporu.. a uvolnila si prostor v hrdle na vyjadřování a mluvení na veřejnosti pravdivě, tak, jak cítím. Velké kroky, velká vize.

oltář, naše vize a nachystané šípy
riuál lámání šípů

Ke svému překvapení jsem zjistila, že i já mohu být kněžka. Rituály se staly součástí mého života a chci je sdílet, protože cítím a ctím jejich sílu. Mluvím teď o očistných a prožitkových rituálech a oslavách kola roku. A uvidíme, co se ještě přidá 🙂

A co teď? Jsem jiná, po každém víkendu jsem přijela jiná. Lepší? Rozhodně víc sama sebou, ve své Síle, s jasnější představou co chci a odvahou to realizovat. A co to může znamenat pro Vás? Propojila jsem se se Silou 4 živlů a po každém víkendu namalovala obraz. Kromě ohně jsou už všechny prodané, ale to nevadí, s tvorbou nekončím. Aktuální nabídku obrazů postupně nahrávám na můj Flér https://www.fler.cz/uzberkiah. Na svých výstavách s vámi ráda budu sdílet i prožitky – prožitkem.  http://zuzanatrnkova.cz/4-zivly-a-prekonavani-vlastnich-omezeni

 

S Láskou, Uzberkiah Zuzana Trnková

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.