Jak mě políbil oheň – sdílení z pokročilé cesty kněžky

Když se poprvé objevila informace na webu kněžka Bohyně o pokračování výcviku, neváhala jsem a ihned se přihlásila. Je to první ročník, který navazuje, uvědomila jsem si, že moje životní cesta v tomto směřování je správná a postupuje dál a dál. Návrat k propojení s živly, to je to co mne stále táhlo k sobě a co jsem jako dítě milovala a dělala. A já jsem tedy řekla ANO :

🔥 sesterství a společenství těch, se kterými se cítím dobře, jsou podobného smýšlení

🔥 bezpodmínečnému přijetí

🔥 bezpečnému prostoru, kde mohu postupně ošetřovat svá vnitřní zranění

🔥 sdílení prožitků a zkušeností; a naopak naslouchání příběhům ostatním a nalézání vlastního řešení

🔥 navracení se zpět sama k sobě a ke své podstatě

🔥 dalo by se psát do nekonečna …

A já bych chtěla s vámi sdílet svůj příběh o tom, jak mě políbil oheň. Již mnoho let jsem toužila po tom vyzkoušet si firewalking nebo-li přechod přes žhavé uhlíky, s touhou překonat sama sebe a cítit se, že „jsem dobrá“. Pak tato touha (dokazovat si, že jsem „dobrá“) vymizela díky mému osobnímu růstu a práci na sobě.

Danger is a real, fear is a choice...

A tak jsem již nechtěla překonat sama sebe, ale pocítit podporu a sílu ohně a jeho vlastnosti. Propojit se s ním a předat si to, co on může nabídnout mne a já jemu.

Celková atmosféra při tvoření hranice a zdobení dary pro oheň byla nádherná. Při zapálení jsme jej vítali zpěvem a tancem, energií jemu blízkou. A také jsem si plně uvědomovala, že záměr, pro který si chci dojít přes žhavé uhlí je něčím velkým. Něčím, co už mě k sobě táhne a přitahuje k sobě jako magnet již dlouhý čas.

Při péči o oheň a jeho udržování, jsem si uvědomila jeho nezměrnou sílu, touhu se rozrůstat a nebýt zkrocen. Jeho hřejivost a objetí, ale i spalující touhu.

Když nastal večer a tmu prořezávalo pouze světlo ohně a my se opět dali do zpěvu a tance … začali se připravovat na vykročení za něčím, co nás čeká na druhé straně. Každá z nás si byla plně vědomá toho, za čím chce vykročit. A to i já. Bylo to něco, co má pro mne nesmírnou hodnotu a k čemu se chci navrátit. Byla to podstata mě samé.

Když nastal můj čas a já jsem věděla, že teď právě v tuto chvíli je ten pravý okamžik vyjít za svým cílem. Řekla jsem si, ano, tak to je, je to přeci logické, že se chci navrátit sama k sobě a přijmu svoji vlastní vnitřní sílu, kterou jsem kdysi úspěšně schovávala. A tak jsem se ohni poklonila, ale byla tu chvíle zaváhání a nyní přišla na řadu hlava a ta řekla : „Jdi a nedej na své pocity, není proč se bát, není na co čekat.“ A já přešla, a protože, jsem neposlechla svou intuici, že je třeba ještě chvíli počkat a plně procítit svůj záměr, který je opravdu veliký a silný. Proto mě můj drahý milý oheň políbil. Dal mi dárek v podobě malé bezbolestné tečky na mém chodidle. Ucítila jsem to jako vášnivý polibek. Přišla jsem na něj až později. A tak jsem si uvědomila, že mám opravdu naslouchat své intuici a dát si čas na to, procítit a nespěchat na sebe.

Přes uhlíky jsem ještě přešla dvakrát, ale v tu chvíli, kdy jsem to cítila, a proto již bez polibku.