Co pomáhá kněžkám zvládat aktuální situaci?

Současná doba je plná transformace, vede k přehodnocení žebříčku hodnot a užšímu sepjetí s rodinou. Přichází bilancování, strachy, uvědomění. Využijme tento čas pro to, abychom se sami na sebe napojili. Přestali pospíchat a učili se zastavit, vnímat své tělo, svou mysl i duši. Pochopili to, co má skončit a co můžeme s vděčností pustit. A co naopak chceme dělat jinak nebo si do života přivést.

 

„Vnímám přírodu, vnímám své tělo, zastavuji, nádech a výdech. Poslouchám tlukot svého srdce, stejně tak jako cvrlikání ptáčků. Děkuji s hlubokou vděčností v srdci, děkuji za vše, co mám a koho mám ve svém životě. Denně si zapálím svíčku, abych poděkovala a zároveň, aby mi síla plamene dala energii. Při každé očistě se propojuji s živlem vody. Nechávám odejít strachy a vše, co má odejít. Při každé procházce do přírody se uzemňuji skrze každý svůj krok a přijímám skrze svůj dech čistou energii.“

Mirka

„Včera jsem šla navzdory všemu hodit malou Moranku do Vltavy, odplavit vše staré a zlé, a poprosit a poděkovat za sílu to všechno zvládnout. Chtěla jsem ještě zapálit uhlík a vykuřovadlo, ale začalo foukat a pršet, tak jsem ho hodila aspoň do vody. Pomáhá mi myšlenka, že kolo roku je tu se svými svátky navzdory všemu pořád, a díky tomu i pravidelnost a dodržování zvyků a rituálů. A ještě pro doplnění – vynášení Morany nevnímám jako topení bohyně, ženy atd. – je to „jen“ předobraz uplynulého.“

Lucie

„Vlastně mi pomáhá to, co vždycky, hluboký vědomý dech, ukotvení k Zemi i k Nebi a propojení srdcí. Hořící svíčka na oltáři, probouzejí se zahrada, bytí s mými milovanými.“

Eva

„Asi nejvíc mi pomáhá vědomí, že smrt je přirozenou součástí života a je jen přechodem, branou do života nového. Věčný cyklus života a smrti, koloběh života mi dává klid… vím, že už jsem jich prožila tolik…. Vůbec mě to nevede k vynášení Morany… je to starý zvyk, možná si máme vytvořit nové… vnímám v tom odpor, souzení… žádný obraz ženy, ani Morany, si nezaslouží být pálen, topen apod. Spíše bychom jí měli poděkovat… odevzdávám staré vzorce myšlení, strachy, pocity viny, odevzdávám souzení a nelásku, emoce, které chtějí ven, od-pouštím.. Pomáhá mi náruč Matky přírody, cítím vděčnost, sounáležitost s celkem, v přírodě se nejvíc cítím být součástí toho všeho… očista – jakákoli, těla, duše, prostoru… to mi dělá dobře.. cítím nutkání udělat si ve všem pořádek, abych jednou mohla v klidu odejít… srovnat si věci… vytvořit prostor pro nové… prostor pro Život… ❤️ A dýchat… a zpívat… pořád zpívám… tóny… harmonizuju se…“

Iveta

„Miluji to“vynucene“ zpomalení… Konečně mám čas všechno dělát fakt SLOW. Pomaha mi nejvíc tvořit rukama – vyšívání, malování, míchání bylin. Co nejvíce času na zahradě. A samozřejmě největší dar je čas na SLOW milování“ Lilia

„Mně moc pomáhá moje rodina.

Díky téhle krizi jsme si s mým mužem uvědomili, jak moc jsme šťastní, že máme jeden druhého, tak se objímáme mnohokrát denně, i s dětmi, hodně nás to všechny sblížilo, děti jsou taky skvělý, my jsme k nim mnohem tolerantnější, protože najednou víc vnímáme, co je opravdu důležitý a co je malichernost. Občas se pohádáme, ale to je v pohodě – jen trochu upustíme páru a pak se smíříme a vyříkáme si to, co je důležitý. Jde to hodně na dřeň, prostě Morana, a s tou já si rozumím.

Obrovským zdrojem pro mě je příroda
Když jsem venku, ať už dělám něco na zahradě, nebo se jen kochám jarem, pomáhá mi zastavit kolotoč myšlenek, teorií a strachu ve své hlavě, zastavit se a chvíli jenom tak být – vychutnat si, jak venku zpívají ptáci, jak slunce líbá mou kůži, jak stromy kvetou a jaký dar je život.

Taky mi pomáhají moje zkušenosti s krizí a jak s ní pracovat. Vím, že každá krize je vždycky šance – to neznamená, že není nepříjemná, stresující a třeba i bolavá. Vím, kolik mi v životě přineslo bohatství překonání různých krizí, vím, že Morana je skvělá, i když drsná učitelka. A tak se do budoucnosti dívám s důvěrou, i když se mi někdy svírá žaludek. To je lidské a slovy klasika, nic lidského mi není cizí

Pomáhá mi spojení s tím, co je větší, než já. V mém případě je to Bohyně, Velký duch, Inteligence přírody, Vesmíru. Cítím spojení, cítím, že jsem součástí, cítím přijetí, lásku, obrovský klid, důvěru.“

Katka

„Mně pomáhá vědomí, že to jednou skončí a zase se potkám se svými přáteli. A také to, že to není jen můj osobní příběh, ale příběh celé Matky Země, která tohle potřebuje, aby se zregenerovala. A tak se taky tak nějak regeneruji, medituji, zpomaluji a transformuji. Napojuji se sama na sebe a na to, co moje tělo chce, co říká moje intuice. Takže když se chci v lese nadechnout a kolem mne jsou jen ptáčci, prostě tu roušku nenosím… dávám prostor své vnitřní rebelce:-) A protože veselá mysl, půl zdraví, udržuji si svou dávku optimismu, ačkoli někdy to není úplně jednoduché. Moc se těším, co dobrého mi tento prožitek do života přinese.“

Petra