Novodobé Kněžky staré Evropy

Původ a význam

Jak to celé začalo v roce 2013, kdy Katinka Soetens a Lilia Khousnoutdinova konečně podlehly volání bohyně a rozhodly se otevřít první výcvik pro kněžky a ceremonialistky za pomoci Kateřiny Kramolišové a Andrea Sobotové. První ročník tedy byl neuvěřitelnou syntézou kněžkovských dovedností a zkušeností dovezených Katinkou a Liliou z Avalonu, a Českých a Slovenských kořenů a moudrosti, které do výcviku přinesli Kateřina a Andrea. Potřeba kněžkovských dovedností a služeb ceremonialistek v dnešní společnosti je evidentně značná, jelikož po 4 letech každoročních výcviku, a rozšíření lektorských týmů o moudrost a znalosti Kristiny Dubajové na Slovensku a Petry Cihlářově v České Republice, máme v Česku a na Slovensku přes 100 zasvěcených kněžek, většina z nichž aktivně poskytuje služby ceremonialistek ve svých komunitách (najít kněžky ve vašem regionu můžete ZDE).

Výcvik "Kněžek Staré Evropy!" je založen na systému, který vznikl pod vedením Kathy Jones v chrámu bohyně v Avalonu, ale od začátku jeho hlavním cílem bylo nalézt prastaré kořeny české a slovenské ženské spirituality, vzpomenout si na slovanské bohyně a oživit pradávné zvyky kolem oslav měnících se ročních období - nejstaršího způsobu měření času a uctívání cyklu přírody.

Genealogický strom našich Kněžek

Během výcviku tedy vzniklo a následně se vyvíjelo Slovanské Kolo Roku, které zahrnuje 8 sezónních oslav a jejich Slovanské patronky-bohyně. Kola roku se liší regionálně; Slovenské, Pražské a Moravské kolo mají některé odlišné bohyně, ale podstata a integrita systému zůstává vždy stejná - jen názvy a jména se mění, aby vždy odpovídaly historii a dědictví zrovna daného regionu.

Pomalu ale jistě tak navazujeme na znalosti a tradice našich předkyň a zároveň hledáme jak tyto zvyky přizpůsobit, aby odpovídaly potřebám moderních žen. Je to fascinující cesta návratu k přírodním rytmům, k úctě vůči ženám a cyklům ženského těla, která značně obohacuje každodenní život každé z nás.

V dnešní době kněžky poskytují bohatou paletu služeb, zejména sezónní oslavy (jako Imbolc/Hromnice; Beltane/první Máj; Samhain/Dušičky atd), přechodové rituály (napr. První mensturace, předporodní a poporodní rituál, rituál královny), inspirativní ženská setkání v kruhu, a další služby dle svých znalostí a zájmů. Každá má svoje unikátní nápady a své talenty, tedy kněžky je potřeba vybírat jako dulu nebo manžela - musí sedět osobně zrovna vám!

A pokud cítíte, vás tato cesta volá, je možné se přihlásit do dalšího výcviku kněžek v Česku nebo na Slovensku a vstoupit tak na magickou cestu novodobé kněžky.

Kdo je kněžka? Potřebujeme ji dnes?

Kdo je Bohyně?

autorka Mgr. Kateřina Kramolišová

Zdá se, že slovo kněžka je v našich končinách těžký kalibr a vzbuzuje nepřeberné množství naprosto protichůdných asociací. Kněžka není ani řádová sestra ani prostitutka 🙂

V naší zemi, kde jedinou dlouhodobou duchovní tradicí je křesťanství a většina lidí není zvyklá přemýšlet, natož mluvit o nějakém svém duchovním směřování, kde slovo duchovní je obklopeno velkou nedůvěrou a dokonce strachem, působí slovo kněžka opravdu bombasticky.

Na kněze jsme tak nějak zvyklí. A když přemýšlíme o tom, co to asi je ta kněžka, tak ji buďto podvědomě přiřadíme ke knězi a tudíž křesťanské, hierarchické a patriarchální tradici, nebo nás napadne kněžka lásky, což je možná jakási zbytková paměť, odkazující k dávno zapomenutým tradicím, ale dnes bohužel označuje prostitutku, která má ke kněžce daleko. Ještě se nám možná vybaví nějaké postavy z fantasy románů.

Ale někde hluboko uvnitř slovo kněžka vybavuje dávno zasuté kolektivní vzpomínky, protože kněžky provázely lidi od nepaměti...

Kněžky pomáhaly lidem zůstat v každodenním životě ve spojení s tím, co je větší než my, propojovat se se smyslem existence, provázely lidi důležitými okamžikyživota skrze rituály. To všechno mohou dělat i dnes. 

Kněžka je spojená s tradicí Bohyně. Kdo je tedy Bohyně?

Bohyně představuje ženský božský princip, který je jednak protipólem mužského božského principu, jednak je tím základním prvotním principem, který vše tvoří a ze kterého se vše rodí. Paradigma Bohyně v lidské historii převládalo, pokud víme, nějakých minimálně 30 000 let ( sošky tzv. Venuší, např. naší Věstonické, opravdu nejsou pravěkou pornografií, jsou symbolickým ztvárněním Velké Matky, ze které pochází všechen život, který ona nadále vyživuje a po smrti do sebe opět přijme, proto široké boky, velká prsa a zdůrazněná vulva)

Tento pohled na svět předpokládá, že všechno stvoření pochází z božské matky, jejímiž jsme všichni dětmi: lidé, zvířata, rostliny, nerosty,... Tento způsob vnímání nás všechny propojuje poutem příbuzenství a proto vede k pocitu zodpovědnosti za přírodu a vše živé i neživé, co je součástí přírody. Tradice Bohyně je v úzkém propojení s přírodou a přirozeností, protože příroda je přímým projevením Bohyně.

V této tradici žena je ztělesněním bohyně, principu tvořícího, dávajícího a udržujícího život. A proto je ona i její tělo posvátná, stejně jako veškerý život. Muž je ztělesněním boha, mužského božského principu, který je ovšem velmi odlišný od křesťanského asexuálního a netělesného boha. Mužský božský princip je partnerem bohyně a současně jejím synem v jejím aspektu Velké Matky. Bůh v této tradici představuje ztělesnění životní síly, divokosti a cyklů života a smrti.

Kněžka žije v souladu s hodnotami Bohyně.

Kněžka je tedy žena, která vědomě slouží principům života.

A tady je další slovo, které může vzbuzovat rozpaky: služba bohyni, sloužit bohyni.
V naší zemi jsou možná první asociace vojenská služba, nebo sloužit režimu, tudíž apriori negativní. Možná ještě sloužit mši v kostele.

Sloužit bohyni znamená sloužit tomu, čemu jako kněžka věřím, principu života, lásky, svobody, tomu co pro mě osobně představuje Bohyně.

Tato tradice nás vede k hledání autority a autenticity uvnitř, není řízená pravidly z vnějšku. Sloužím tomu, co já považuji za toho hodné a tak jak já si volím (mohu vést veřejné rituály, celebrovat svatby, pohřby, mohu se starat o děti, mohu pěstovat rostliny, mohu řídit firmu, mohu dělat cokoliv, důležité není co, ale jak). Není nějaká vnější autorita, které se musím zpovídat, tak jak je tomu v jiných hierarchických náboženských tradicích. Být kněžkou proto znamená vstoupit do své vlastní síly a autority, do své autenticity a zodpovědnosti. A ještě mnohem víc, o tom se dozvíte např. ve výcviku Kněžky Staré Evropy.

vypůjčím si tady slova z Cesty kněžky z anglické Avalonské tradice, kde se slova kněžka opravdu nebojí (Awakening Avalon): 

"Kněžka je nádobou věčnosti... slouží Bohyni, Pravdě, Kráse, Moudrosti a Láskyplné cestě.

Je to žena probuzená do své ženskosti a do síly Bohyně ve svém těle.

Je to hledačka, mystička, básnířka, tanečnice, milenka, bojovnice, matka, čarodějka, stařena: Nechává v sobě projevovat všechny podoby Bohyně.

Je revoluční silou soucitu, lásky, vytrvalosti. Tančí se živly a její duchovní praxí a službou Bohyni je láska k sobě."

Po této definici je pochopitelné proč slovo kněžka může vzbuzovat strach: je to strach přijmout svoji krásu a sílu, je to strach přijmout svoji moc a zodpovědnost, pramenící z poznání, že skrze mě se projevuje Bohyně. Slovo moc nám také nahání strach, obzvláště spojení mocná žena. Jsme totiž zvyklí na patriarchální podobu moci, což je vždy moc nad někým. Moc kněžky vychází zevnitř, z pocitu vlastní důstojnosti a vede k tomu, probouzet tento pocit i v ostatních.

Stát se kněžkou je výzva. Těším se že bude přibývat žen, které se odváží ji přijmout 🙂

Katka Kramolišová

Níže je několik fotografií svatebního rituálu vedeného kněžkami - absolventkami našeho výcviku, obřad byl oficiální díky spolupráci s jedním osvíceným knězem, protože u nás zatím kněžky nemohou vést oficiální, úřady uznávaný svatební obřad, na rozdíl od jiných zemí, např. Anglie či Ameriky.

Požehnání novomanželům vzduchem (spojení s předky, očištění od minulosti, moudrost), ohněm (vášeň, životní síla, domácí krb), vodou (láska, plynutí, plodnost) a zemí (ukotvení, pevný základ, bezpečí domova, zhmotnění jejich svazku):

Co pro mne znamená být kněžkou?

Být kněžkou pro mne znamená být ve své síle. Užívat si toho, že jsem žena; že mám toto tělo a vážit si toho, vnímat krásu svého těla, i když není dokonalé. Být upřímná sama k sobě, vidět své silné stránky a pracovat s nimi. Být ve spojení se svojí podstatou. Nikdy nebýt sama, ale vždy cítit podporu sester a Bohyně, Vesmíru jako vědomé kosmické síly, která je pramenem čisté a bezpodmínečné lásky. Vědět, kdo doopravdy jsem. Vzkvétat, rozvíjet se, vědomě pracovat se svými emocemi, umět pěstovat hluboké a hodnotné vztahy, které naplňují obě strany. Pochopit, proč dlouhé šaty jsou prostě super sexy ;-). Osvobodit svého ducha.Napojit se na rytmy Země, města a místa, kde žiji a těla, ve kterém žiji. Dovolit, aby se zázraky děly v mém životě. Být ve spojení se silou svého rodu. Upřímně milovat sama sebe. Žít naplňující život naplno.

Tamara Sofia Shmidt

Být kněžkou pro mne znamená naslouchat svému srdci a jít za volám své duše. Poslouchat svou intuici a důvěřovat sama sobě a sama v sebe. Být propojená s přírodou a jejími živly, ale i s lunou a sluncem, uctívat jejich dary a vnímat jejich každodenní podporu ve svém životě. Vnímat matku zemi a Bohyni a mluvit s nimi, uctívat je a děkovat za jejich dary. Být kněžkou pro mne znamená být ženou v plné své síle, přijímat své dary a dávat je světu. Nebát se vykročit na cestu do neznáma. Uctívat svou rodovou linii a léčit její zranění, nepředávat toto dál a nechat jít svou dceru životem bez těchto zátěží, s vědomím, že být ženou je nádherný dar. A k tomu všemu patří i sesterství, sdílení zkušeností, podpora, láska a obejmutí v tu pravou chvíli. Tvořit láskyplné vztahy v přátelství i partnerství a cítit i dávat bezpodmínečnou lásku. Být kněžkou pro mne znamená pomáhat a podporovat zvířata a přírodu jako takovou. Podporovat lidi na jejich životní cestě, ve chvílích temnoty jim posvítit a podpořit je, aby mohli jít dál. Pomáhat jim nacházet nové cíle, vlastní vize a odhazovat vzorce, které je tíží. Být jejich oporou v náročných a těžkých chvílích. Motivovat je vlastním příběhem a předávat jim vlastní zkušenosti.

Mirka Agara Vokounová Krepčíková

Být kněžkou pro mě znamená, být uvědomělou ženou. Vědomou ženou, která se cítí skvěle ve své ženskosti. Ženské síle, ženské jemnosti, v ženském těle se svými ženskými schopnostmi. Vím, že není nutné stát se kněžkou, abych toto cítila. Ale to kněžkovství mi tento pocit velmi umocňuje, posiluje a jakoby zposvátňuje. Líbí se mi šířit svou ženskost - esenci ženství do světa. 😉

Michaela Vlastníková

Byt kněžkou pro mě znamená být vědomou ženou, která si hrdě kráčí po své vlastní autentické cestě beze strachu z odsouzení a nepochopení. Je to žena, která naprosto přijmula sama sebe a je si vědoma své síly a divokosti. Kněžka dokáže vzít život do svých rukou. Léčí sebe a svoji rodovou linii, aby bolesti a traumata nepředávala dál a pomohla vyléčit celou planetu. Vytváří láskyplné vztahy založené na respektu, důvěře a svobodě. Za nic na světě se nevzdá svobody své duše. Je to opravdová žena, která ví co chce a svůj život si vědomě vytváří. Žena, která se miluje a umí lásku přijímat i rozdávat. Žena, která si sama sebe váží a zná své hranice. Žena, která si rozumí a umí pracovat se svými emocemi. Žena, která si je vědoma své krásy a sexuality. Žena, která inspiruje svým životním příběhem. Žena, která je napojená na přírodu a její cyklu. Žena, která dokáže vědomě prožívat všechny aspekty ženství - může být dívkou i stařenou, matkou i milenkou, královnou i divoškou, čarodějnicí i děvkou. Bez vášně a extáze nemůže žít. Kněžka je pozemský obraz bohyně.

Adéla Pardubská