Bohyně sem, bohyně tam – bohyně všude, kam se podívám…

V dnešní době se začíná o Bohyni více hovořit. Bohyní je myšlený ženský božský princip, ale označuje také samotnou ženu, jež si je tohoto principu v sobě vědomá. O možných důvodech toho, proč k takovému „probuzení“ dochází, jsem se rozepisovala ve článku Bohyně se probouzí. To, že se Bohyně začíná zmiňovat, je jistě dobře – vždyť už tomu Bohu muselo být smutno. Uvědomění si Bohyně v sobě je skvělé, ale může nás někdy vést úplně opačným směrem. Kam? O tom se rozepisuji v tomto článku.


Samozřejmě na otázku, kdo nebo co je to bůh, se nedá tak snadno odpovědět a také by mohl někdo namítnout, že Bůh je přeci jen jeden. Já oponuji, že božská energie je jen jedna a my lidé se svými omezenými schopnosti rozumu, se snažíme tohoto Boha představit či se s ním určitým způsobem ztotožnit. Ale ve skutečnosti takových představ existuje kolem sedmi miliard, tak jako lidí na planetě. Ale to je v pořádku. Jde přeci o vzájemnou toleranci a respekt k tomu, že já si Boha mohu představovat jinak než ty a vzájemně si tyto představy nebudeme vnucovat nebo se dokonce kvůli tomu hádat či bít. To se ale bohužel často ve světě děje, kdy se lidé za svou pravdu bijí, ve snaze dokázat, že můj Bůh je lepší než ten tvůj. Nebo že má představa je správná a ty se mýlíš.

Ve skutečnosti si všichni Boha představujeme po svém: běloši si představují Boha bílého, černoši černého apod. A pro ženy je tedy přirozené představovat si Bohyni. Krásný příklad existuje s Ježíšem. Ten bývá na mnoha obrázcích vyobrazován různě, například se světlou pletí, blond vlasy a modrýma očima. Ale vzhledem k tomu, že Ježíš pocházel ze středního východu, takto určitě nevypadal. Měl tmavší pleť a i jeho vlasy a oči byly tmavé…

Ke každému bohu náleží ale také bohyně

V Bibli se píše, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, ale pokud skoro všechny náboženství vnímají Boha jako muže, k jakému obrazu stvořil ženy?

Tato otázka je mou odpovědí na to, proč my ženy potřebujeme do našeho života vnést i ženský aspekt božství, tedy Bohyni. K Bohu je potřeba přidat i Bohyni, protože jedno bez druhého nemůže existovat. Tak jako je potřeba ke stvoření dítěte obou, matky i otce. Oba principy božství se vzájemně doplňují, jak je to hezky znázorněno v symbolu monády a principů jin a jang. Proto v ženě sídlí božský aspekt: je tedy Bohyní a v muži mužský božský aspekt, je Bohem (v obou případech v přeneseném slova smyslu pochopitelně). Uznejme a přijměme oba principy, nechť můžou být zase v souladu a v rovnováze. Inspirovat se a doplňovat se.

Je ale důležité, abych v nově nabytém pocitu, že já jsem Bohyně, neopomenula muže a jejich božský princip a podstatu. A TADY JE TEN DŮLEŽITÝ BOD, KDY MŮŽE NASTAT ZVRAT. Těch zvratů může pochopitelně nastat mnoho – nebo naopak žádný nastat nemusí. Žena si uvědomí svůj božský princip, který začne kultivovat a odhalovat jako předstupeň toho, aby mohla spatřit a vnímat božský princip i v muži a společně se pak mohli propojit – ne jako rovný s rovným, ale jako dva dílky puzzle, které se od sebe vzájemně liší, ale jeden do druhého „pasují“, doplňují se.

Jaké zvraty tedy mohou nastat?

Nebezpečné je, když žena začíná vynášet své božství na povrch, ale děje se tak bez uvědomění toho, že taková božská část je ve všech lidech – ať už jsme si ji vědomi či ne, rozdíl je pouze v tom uvědomění. Nebo když vynáší na povrch své božství, ale děje se tak na úkor ostatních, nejčastěji mužů. (Mnohdy se to může dít zcela nevědomě.) Může se stát, že se žena cítí být něčím víc, když ona už je tou Bohyní: „Jsem lepší, než ostatní ženy.“ nebo „Jsem Bohyně, tak kde mám toho svého Boha? Mezi muži žádného takového nevidím, vždyť všichni muži jsou omezenci…“ Není potřeba připomínat, že čemu věříme, se v našem životě také děje.

Snaha probouzet svou vnitřní Bohyni by se neměla stát fňukáním nad tím, jak nám ti zlí muži kdysi ublížili. Zřejmě si ani nedovedu představit, jak těžké předchozí staletí pro ženy musely být v jejich postavení. Ale upřímně, komu takovým postojem pomůžeme? Proč se stále obracet do minulosti? Dnes je dnes a vše co se v minulosti odehrálo bylo potřebné pro vývoj. A za další, na kom se chceme mstít – na dnešních mužích? Vždyť ti s událostmi minulými už nemají nic společného! (Nebudu zde na tomto místě řešit minulé životy apod.) A navíc nenávist a agresivita nám potřebný „mír, harmonii a partnerské štěstí“ přinesou jen těžko.

Také nevěřím ve vinu pouze jedné strany, kdo ví čím se ženy v minulosti provinily, že se vývoj poté ubíral takovým směrem… Jak tomu přesně v minulosti bylo a co se všechno stalo, dnes již s přesností říct nedokážeme.

bohyne-sesedni

V článku Bohyně sesedni ze své povýšenosti a naslouchej, je několik myšlenek, které si dovolím citovat: „Patriarchát je paradigma, milé Sestry. Paradigma, k němuž dali svolení jak muži, tak ženy. Protože na příliš dlouhou dobu každá ze stran mince pohlaví zapomněla na sebe sama, na svou moc a posvátnost. Patriarchální paradigma byl společný výtvor…. Pod povrchem toho všeho, za těmi všemi staletími válek, bojů a oddělení, jediné, co chce on, je to, co chcete i vy. Hieros gamos – posvátný sňatek protikladů. Rozpustit se ve vašem náručí, a vy v jeho. Chce být hrdinou příběhu. Chce být vaším Bílým Rytířem. Ale nemůže to dokázat, dokud jste zaslepené hněvem a strachem. Boudicco, Johanko z Arku, sundejte své brnění. Kálí, odlož svou kosu. Bitva je u konce. Láska zvítězila.“

K hlubšímu pochopení tohoto tématu a rozšíření obzorů, mohou posloužit dva články Michaely Freyové Stín velké matky a Zmapování vývoje mužského a ženského principu na zemi.



Nyní ale máme úžasnou možnost: začít jinak, od znova a v souladu. Přestaňme se dívat do minulosti a kohokoli obviňovat. Ale pojďme znovu tvořit vše jinak. Nově. Společně.

Nejdříve je potřeba začít u sebe: vážit si sebe sama, milovat sebe sama, s láskou o sebe pečovat, spatřit v sobě svou částečku božskosti, aby tím druhým krokem mohlo být vše toto vidět i v muži. V jedné krásné básní se říká, chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj. A jiné moudro zase říká, že esencí ženy je hlavně láska. A já k tomu dodávám:

Umění ženy

Umění být ženou prý spočívá v otevření se lásce. Soucítit, ale nenechat se nakazit smutkem jiných lidí. Lásku v srdci ochraňovat jako ten nejdražší poklad, který v sobě máme, aby se tam mohla nerušeně množit a překypovat a my byly tak schopné milovat bez ohledu na to, je-li naše láska opětována či nikoli. Láska se totiž nemá kam ztratit. Láska je energie, která se šíří světem a může vykonat něco dobrého. Energie se totiž nemůže jen tak ztratit, známe přeci již ze základní školy zákon zachování energie…

Článek sepsala Veronika Lančaričová http://veronikalancaricova.cz/

  • Kategorie
  • Chci úryvek z knihy Novodobé ženské rituály